„Co si pamatuji, stačilo mi od malička dát do ruky tužku a prázdný papír a vystačil jsem si na dlouho sám. Kreslení mě bavilo. Nejvíce kreslení podle fantazie, bez limitu a bez omezení. Ještě na škole, když jsem studoval design, jsem si nebyl jistý, zda chci být sochař,“ říká Pavel Cupák. Velikou oklikou se nakonec dostal k tomu, co ho naplňuje ze všeho nejvíce – k sochařině.
