Obří geometricky poskládané figury z prken či kovových čtverců na vás mohou působit v přírodě i ve městě, kam je sochař Jakub Flejšar pravidelně umísťuje. Typická je pro něj nejen tvorba, ale i jízda na snowboardu. Ze snowboardcrossového reprezentanta se stal olympijský trenér, který skládání dřívek proměnil ve špičkovou sochařinu.
Máš pořád čas na oba koníčky?
Snowboard a trénovaní už pomalu opouštím a přesouvám se do ateliéru. Tam jsem rád. Baví mě tvořit si. Chci mít taky víc času na rodinu, chci být s dětmi.
Potřebují podle tebe zahrady sochy?
Na to sochař asi nemůže odpovědět nezaujatě. Moderní sochařina patří do zahrad stejně jako do domů nebo bytů. Měla by být součástí projektu už úplného začátku budování něčeho, protože dodává jiskru do svého okolí, odpoutává vás od realistického, praktického, rychlého světa do světa pocitů a dobíjí tak energií, jako příroda nebo čtení.
Sochař Jakub Flejšar a jeho Místodržitel
Sedící kovové sochy u pivovaru
Sedící socha ze dřeva
A má smysl pro milovníky zahrad zajímat se o umění jako takové?
Má smysl se zajímat o své okolí, o filmy, o knihy, o divadlo? Člověk se tím obohacuje. Kdo nemá nic na stěnách svého bytu, ten se podle mne o nic nezajímá. Bavit se s ním je tedy nuda. Umění je téma, o kterém se jde donekonečna bavit … Plus tedy pro lidi, co potřebují i nějakou tu realitu a praktičnost, je to chytrá a dobrá investice, uložení peněz.
Je potřeba ke koupi dobré plastiky nějaká znalost umění?
Ke koupi umění je potřeba jen umění vnímat a mít k němu nějaký vztah. Ten bývá založen na zájmu a nějakých znalostech, které nemusí být ale nijak ohromující. Asi bohatě stačí si všimnout, že se umění nějak vyvíjí, někam směřuje a že se vyvinulo od zaznamenávání reality k zaznamenávání pocitů.
Nejčastěji používáš kov a dřevo. Proč?
Baví mě materiály, které vychází z přírody, protože ji pak pocitově zpětně nahrazují nebo doplňují do prostor, kde jí není dostatek. Nemám rád umělé hmoty, lamináty a podobně. Ty se s postupem času nijak nemění, to mi přijde nepřirozený. Člověk taky stárne, myslím že bychom měli ctít to samé i u plastik. Mění se, rozpadávají, degradují a každá forma té degradace je zajímavá, živá. Ale abych byl upřímný, bronz také používám, dělám odlitky dřevěných plastik do bronzu. A je to krásný materiál, i když neměnný. Sklo je krásný materiál, taky pocházející z přírody a neškodící… je toho plno, co jde využít a co je mi blízké. Výběr materiálu je důležitý pro celou formu sochy, materiál sám vlastně vede ruku sochaře a pomáhá mu něco vytvářet.
Tvoje sochy v sobě mají zvláštní pnutí, radost i smutek zároveň. Děláš to cíleně?
Díky, tohle mě nenapadlo, ale asi to tak u většiny mých prací je. Moje sochy jsou vždycky trochu smutné, nostalgické, někdy optimistické a energické, a bůhví co ještě. Jsou to figury, lidé, a měly by obsáhnout stejné emoce jako máme my.
Komu bys doporučil ke koupi své sochy?
Dělám natolik divné věci, že každý klient, kterého to baví, je mi něčím podobný a ta spolupráce s ním je vždycky naplňující. Potkávám úžasné lidi, na kterých mi pak díky společnému poutu záleží.
Jakub Flejšar
Tvorba Jakuba Flejšara se lehce pozná. Dominují jí figury, hlavy a další části lidského těla, poskládané z jednoduchých fragmentů. Sochy Jakuba Flejšara, jakoby zahloubané do úvah o vlastní existenci, bloumají krajinou nebo vysedávají ve skrytých zákoutích zahrad. A vyvolávají ve vás touhu přisednout si k nim. Materiálem, což bývá hlavně dřevo, krásně zapadají do přírody. Přesto v ní umějí vyniknout.
